Desk: Atrapados por el dopaje: Režie Montse Pau. Jen velmi málo sportovců přiznává, že užilo dopingové látky, ale pozitiva v antidopingových kontrolách jsou konstantní. Erytropoetin, nandrolon, kortizon..., to vše jsou látky výhradně medicínského využití, s téměř magickou silou při použití vrcholovými sportovci. Sportovec, který je vezme, může překonat svůj vlastní rekord nebo zlepšit svůj výkon a dostat se na stupně vítězů. Dopy mohou přimět sportovce k tomu, aby vyhráli medaile, zápas, etapu... Sportovec končí tím, že je obětí systému, který stále více navádí k dopingu. Technici, kluby a ředitelé těží z vítězství, která doping přináší, ale když je sportovec „označen“ v kontrole, je jediný, kdo čelí důsledkům, nejen sportovním, ale i zdravotním. Sportovci, kteří v kontrolách dávali „pozitivní“ látky, nepřipouštějí, že berou drogy, ani neobviňují nikoho ze svého okolí, ale všichni připisují „pozitivní“ vědecké chybě; takový je případ Alberta Garcíi nebo fotbalisty Carlose Gurpeguiho. Pouze cyklista Jesús Manzano se odvážil pranýřovat dopingové sítě a to mu způsobilo velké soudní problémy v naší zemi..